Počátky CČS(H) Nová Dědina
Nová Dědina
Prvním místem, kam zaletěla jiskra tvořící se Církve československé (husitské) v obvodu pozdější náboženské obce Kvasické, byla Nová Dědina. Tamější rodák br. Vojtěch Dočkal, toho času pobytem v Kroměříži, s nadšením přinášel radostné zprávy o nové církvi v okresním městě i v okolí.
A právě v této době chtěli občané novodědinští oslavit založení Čtenářského spolku. Již přes půl století se tato kulturní organizace starala četbou a přednáškami v mateřské řeči o probuzení národního vědomí, hrdosti a příslušnosti k českému národu. Proto se členstvo Čtenářského spolku usneslo, že 22. srpna 1920 důstojně oslaví 55. výročí založení své organizace. Při té příležitosti byl také schválen návrh Jana Poláška, aby se v rámci těchto oslav konala česká mše.
A tak ve stanovený den již v časných ranních hodinách připravují horliví členové Čtenářského spolku oltář uprostřed obce u dřevěného kříže, který symbolizuje Krista s kalichem (před domem Fr. Kalčíka č. 7). Kolem deváté hodiny začínají přicházet hosté a na ulici je živý ruch domácích i přespolních v očekávání příjezdu br. duchovního. O půl jedenácté konečně přijíždí kočár, kočírovaný Ladislavem Daňkem, který přiváží vzácného hosta br. Matěje Pavlíka, duchovního v Kroměříži.
Čtenářský spolek s hudbou vítá br. duchovního a zaujímá čestné místo před oltářem. Počasí není příznivé, ale prostranství návsi je lidmi zaplněno. Všichni s velkou zvědavostí i napětím očekávají obřad první české mše svaté, který po doznění novodědinské dechové hudby, řízené kapelníkem Metodějem Bartůskem, byl zahájen písní „Ejhle, oltář Hospodinův září“. Bohoslužbu sloužil kněz ještě po starém způsobu v katolickém rouchu a přece nově a jinak. V řeči české, v jazyku mateřském, což jako vzácný to odkaz věrozvěstů Cyrila a Metoděje zapůsobilo mocně na všechny zúčastněné. A když br. duchovní Matěj Pavlík ve svém kázání navázal na kulturní i národní poslání Čtenářského spolku a mluvil o obrodném hnutí Církve československé (husitské), o neudržitelnosti katolických dogmat, o svobodě svědomí, o čistotě Boží církve a důstojném žití podle evangelia Ježíšova, mnohé srdce se otevřelo.
Po skončení mše zaznívá ještě česká státní hymna a občané se s pocitem radosti a mnozí i se slzami v očích rozcházejí.
Následkem této bohoslužby se rozhodlo do konce roku 1920 vstoupit do nové Církve československé (husitské) 16 odvážlivců: Jaroslav Polášek č. 91, Josef Nakládal č. 23, Antonín Bartůsek č. 99, František Kryl č. 105, rodina Dočkalova, Kristina Železníková, Vladimír, Jan a Vojtěch Poláškovi.
V roce 1921 pak přistupuje do Církve československé (husitské) na Nové Dědině dalších 169 nových členů včetně narozených. Je to největší přírůstek, který kdy zde byl zaznamenán.
3. května tohoto roku br. duchovní M. Pavlík vysluhuje první svátost manželství CČS(H) na Nové Dědině. Jan Polášek, narozený 5.12. 1896, si bere za svou manželku Růženu Bartůskovou, narozenou 19.9. 1896.
5. května 1921 se koná první křest CČS(H) na Nové Dědině. Pod širým nebem na návsi při bohoslužbách je křtěn Břetislav Valentík, narozený 26.4. 1921. Mši se svátostí křtu koná opět duchovní M. Pavlík.
Jelikož bohoslužby CČS(H) nabývaly stále větší obliby, stojí za zmínku, že když Josef Valentík, otec křtěného syna Břetislava přišel na druhý den po křtu do lesa k zakoupení lesní trávy, tu lesník Kocholatý, příslušník Římskokatolické církve poznamenal: „Vám musím přiděliti trávu. Včera jsem byl na křtinách vašeho chlapce a křest s uvítáním novorozeňátka do nové společnosti lidské se mi velmi líbil.“
28. června 1921 přijíždí na Novou Dědinu br. duchovní R. Urban, aby vykonal křest Jaroslava Uherce a doprovodil na věčnost zemřelého bratra Vladislava Vojáčka č. 85.
14.5. 1922 se na památném místě u dřevěného kříže koná sňatek Josefa Štěpánka a Růženy Janišové. Svátostí manželství jim posloužil br. duchovní R. Urban.
Bilance r. 1922 ukazuje, že do Církve československé (husitské) přistoupilo na Nové Dědině dalších 44 členů a 10 narozením. Místní ochotníci v r. 1922 sehráli divadlo „Na šachtě“ od Sokola - Tůmy. Divadlo mělo propagační účel a výtěžek byl věnován CČS(H). Ve školním roce 1920/21 zde vyučuje učitel Josef Mlčoch 36 žáků náboženství CČS(H).
Když se někteří noví členové na nátlak představených vraceli do Římskokatolické církve, konala se v místním hostinci přednáška o Církvi československé (husitské), na které promluvil br. duchovní Jiřičný z Kroměříže. Vytýčil úkoly nové církve, jež se hlásí k duchu našich národních velikánů. Nato pak citoval slova Husova o pravdě. Bratr Měrka, který s ním přijel, uvedl výstižnou historku o chlapci, jenž si hrál s káčou a při pohánění káči bičíkem si do taktu říkal německý Otčenáš. Nějaký pan ho pozoroval a tázal se ho, jestli umí český Otčenáš. Chlapec odpověděl, že ano, a ihned klekl, smekl čepici, sepjal ruce a se vší vroucností se pomodlil. Tím dokázal, jak mocně na chlapce zapůsobila modlitba pronášená jeho mateřským jazykem. Příhoda měla být poučením, jak působí na člověka bohoslužba v českém jazyku, nikoliv v latině.
Členy prvního výboru CČS(H) na Nové Dědině byli: předsedou Filip Skácel, jednatelem Vincenc Bocheza, pokladníkem Vincenc Bartůsek.
Jistě přísluší do těchto radostných pamětí uvést také vznik pěveckého novodědinského sboru, který dirigoval B. Vlček, řídicí učitel. Poprvé zazněl při pohřbu výše uvedeného Vladislava Vojáčka. Tohoto pěveckého sboru se pak ujal řídící učitel a člen CČS(H) Jaroslav Štanglica, mladý a nadaný člověk, který jako 29-letý umřel 13. června 1934. Po něm pak vedl sbor br. Antonín Kohout, obuvník a vesnický hudebník. A je opravdu pěkné, že v tomto sboru zpívali zpěváci z CČS(H) i ŘKC a doprovázeli zesnulé jak při obřadech Církve československé (husitské), tak i Římskokatolické církve.
Za zmínku stojí ještě uvést, že br. Jaroslav Štanglica složil vánoční mši, kterou komponoval na texty J. Hoffnera. Ve škole v Kvasicích byla zpívána asi v r. 1927-28.
Použitá literatura:
Pamětní kniha Náboženské obce Církve československé husitské v Kvasicích.