Počátky CČS(H) Žlutava

22.09.2011 18:26

Žlutava

 

Dne 23. dubna 1922 na Žlutavě v horním hostinci, kde byl hostinským pan Konečný, bývalý legionář, konal přednášku pro Církev československou (husitskou) Jaromír Hoffner, čímž zde připravoval půdu pro novou církev.

První bohoslužbu zde sloužil 30. července 1922 br. duchovní Bohumil Šustek. Bohoslužba se konala před školou a účastníci byli shromážděni před kostelem „U tří lip“. Účastnilo se zde zhruba 150-200 lidí. Při bohoslužbě bez hudebního doprovodu byla jakožto první občanka Žlutavy pokřtěna v CČS(H) Jarmila Paseková. Podle archivu NO CČS(H) v Kroměříži jsou již v r. 1922 jmenováni pro Žlutavu dva důvěrníci: Leopold Vojáček a Augustin Paseka z domu č. 89.

Další bohoslužbu zde vykonal opět před školou Rostislav Stejskal, pozdější biskup moravský, a to 30. září 1923. Bylo krásné babí léto, když se dostavil. Bohoslužba měla začít v 9 hodin. Podle vzpomínek br. J. Kopeckého ze Žlutavy č. 39, byl br. duchovní přivítán malým děvčátkem, které mu odevzdalo kytici růží. Byl dojat.

Při kázání začal asi takto: „Kdybych měl víru, že bych hory přenášel, ale lásky kdybych neměl, nic nejsem… a že vy lásku máte, jsem poznal a jsem za ni vděčný.“ Pak začal vyprávět o lékaři, kterak léčil nemocného. Použil již těch nejlepších medicín, ale nepomáhaly. Lékař poznal, že nemocnému chybí víra, proto si připravil pro nemocného přednášku a vzal si s sebou skleničku čisté vody. Když přišel k nemocnému, uvedl se slovy: „Přinesl jsem vám ten nejlepší lék, který existuje.“ Pak udělal nemocnému přednášku a závěrem mu podal skleničku vody a řekl: „Vypít do poslední kapičky.“ Když nemocný vypil vodu až do dna, mnohokrát děkoval lékaři, že se opravdu uzdravil, že se mu zdá, že je úplně zdráv. Víra je velmi potřebná…. Láska však je největší.

Při této bohoslužbě byli oddáni: Jaroslav Skopal a Marie rozená Durnová. Duchovní písně zde doprovázela svatební kapela. Dále byl pokřtěn Jindřich Kašík ze Žlutav. Na bohoslužbě byli účastníci z celého okolí, jak svědčí dochovaný dopis tajemníka rady starších NO CČS(H) v Kroměříži – Josef Janšta. Od rohů školy k lipám bylo prostranství vyzdobeno břízkami, uprostřed něhož dodnes stojí kamenný kříž.

 

Rostislav Stejskal

 

Dr. Rostislav Stejskal se narodil 27.4. 1894 v Hostkovicích u Olomouce a pocházel z rolnické rodiny. Studoval teologickou fakultu v Olomouci a na katolického kněze byl vysvěcen v r. 1918. Zúčastnil se památné schůze duchovních v Praze 8. ledna 1920. Do Církve československé (husitské) vstoupil hned po založení a působil jako první farář NO CČS(H) v Olomouci. O rozvoj nové církve na Moravě získal si neobyčejných zásluh.

Původně byl administrátorem diecéze, pak byl ale dne 26. dubna 1925 zvolen biskupem CČS(H) a ordinován byl 28. června 1925. Zemřel 18. srpna 1946.

 

Výuka náboženství

 

Podle sdělení učitele Ladislava Valacha, Jelínkova 9, Rýmařov, který nastoupil na Žlutavu 1.9. 1924 a působil do 30.6. 1929, se náboženství Církve československé (husitské) na Žlutavě při jeho příchodu nevyučovalo. Br. duchovní Kuba však zde dosáhl povolení k vyučování náboženství CČS(H) a navrhl diecézní radě, aby pověřila vyučováním tamějšího učitele L. Valacha i přesto, že byl bez vyznání.

Nejspíše se zde začínalo učit náboženství CČS(H) v r. 1928-29. A od toho času se pak stává Žlutava též bohoslužebným střediskem pravidelných bohoslužeb. Nadšeným organizátorem zde byl Leopold Vojáček. Ve škole nebyly bohoslužby dovoleny, aby si pan řídící učitel nerozhněval římskokatolického faráře z Napajedel. Proto byly bohoslužby konány venku před školou a účast byla malá. Zásluhou zmíněného pokrokového učitele L. Valacha byli mnozí získání do CČS(H). Bohoslužby pak bývaly konány pravidelně v hasičské zbrojnici. Na slavnostní bohoslužby s hudbou u hasičské zbrojnice vzpomíná i učitel Valach. Vrata zbrojnice bývala vždy otevřena pro velký zájem lidí i o Vánocích.

Žák František Čabla z Romanice – Žlutav, jenž se utopil v červnu 1925 v Moravě nedaleko Kvasic, měl již pohřeb Církve československé husitské. Teprve v r. 1948 je na Žlutavě zřízen místní hřbitov a již se s pohřby nechodí do Napajedel.

 

 

Použitá literatura:

Pamětní kniha Náboženské obce Církve československé husitské v Kvasicích.